Vladimír Adame pochází ze Slovenska. Jeho rodiče přijali adventní poselství ještě před jeho narozením. Proto se ve vzpomínání na prvních třicet let svého života zmiňuje také o nich a o okolnostech, které formovaly jejich životní nasměrování.
Autor popisuje jak válečná léta, tak i poválečné období, především nástup totalitního režimu a jeho tlak na věřící lid. Již jako dítě musel řešit otázku, zda zůstane věrný Bohu, nebo se podřídí názoru většiny. Nebylo to vždy jednoduché…
Dále vzpomíná na své dospívání, vojenskou službu i pobyt ve vězení, který následoval kvůli „vyhýbání se služebním povinnostem“, jak to definoval příslušný paragraf. Protože Vladimír ctil Boha více než lidi, pro další léta si raději zvolil práci na šachtě v Karviné. I zde se však stále intenzivněji prosazovala snaha režimu převychovat ty, kteří svou oddaností Bohu narušovali socialistické zřízení. Po krátkém svobodném nadechnutí před rokem 1969 přišlo i pro bratra pozvání k nástupu do biblické práce. Tím také završuje své první vzpomínání.